COMMENT - IX - Vlčí hory
21:41 08.12.2016
*
"A pak se to stalo, bratříčku. Stojí za to trmácet se kvůli takové chvíli světem a plakat únavou, osamělostí a beznadějí v deštivé tmě. Náhle bylo ticho: lámání větví vpředu ustalo, Hadrář se asi zastavil. Vyšli jsme s Kubou na malou světlinu. Bylo to neuvěřitelné, ale stála tam. Malá dřevěná chata. Hadrář se jí dotýkal a stále opakoval: "Chyžka u Stužické rieky, chyška u Sužické rieky." Ta, kterou jsme si vysnili na popelnici tisíc kilometrů odtud, stála před námi. Čirá beznaděj se rázem změnila ve vítězství. Chata měla krytou verandu a trvalo jen několik vteřin, než jsme pod ní leželi ve spacích pytlích. Spánek ale nepřicházel: byl jsem nesmírně unaven i vzrušen."
(Miroslav Nevrlý: Větrné toulání v hedvábných časech)
Bylo to krátce po druhé světové válce, když se autor knihy se svými kamarády vypravil až do nejvýchodnějšího cípu tehdejšího Československa (které již přišlo o svoji Zakarpatskou Ukrajinu). V knize "Nejkrásnější sbírka" se o těch končinách vyjádřil: "Lidé mluvili neznámou řečí, někteří tvrdili, že je to rusínština, druzí ukrajinština, velký rozdíl v tom nebyl. Nápisy, pokud nějaké byly, pak jen v azbuce s některými písmeny jinými, než na jaké jsme byli zvyklí ze školní ruštiny. Do Nové Sedlice tehdy ještě nedorazila elektřina."
Stojí za to se tam vypravit i po sedmdesáti letech. Přes hřeben z Nové Sedlice jsem s přicházejícím večerem přišel ke Stužické riece, abych si nabral vodu do zásoby na cestu vzhůru. "Chyška" už tam dávno nestála, ale našel jsem zbytky kamenného zpevnění náhonu. Tam někde to tenkrát bylo ..... Stojí za to trmácet se kvůli takové chvíli světem. Stojí za to vyrazit.